Barokní Křížová cesta
Myšlenka vybudovat Křížovou cestu z "Jezuitské rezidence" směrem k dnešnímu Braunovu betlému, zakončenou společnou Kalvárií a propojenou se zamýšleným dílem Hraběte Šporka se zrodila v hlavě tehdejšího superiora Adama Kirchmayera.
Geniální nápad nadchl Hraběte do té míry, že byl ochoten směnit část svých pozemků za účelem této bohulibé myšlenky. Mělo vzniknout dílo, které v této oblasti nemělo obdoby. Kaple a kaplice po sedmi stavbách po stranách dvou cest se společnou Kalvárií na vrcholu kopce. A neměl ji vytvořit nikdo jiný, než dvorní sochař zdejších jezuitů, Jiří František Pacák.
Adam Kirchmayer ale náhle zemřel. Jeho nástupce Josef Wiplinger odmítl i díky nařízením, přicházejícím z Vídně (zdejší jezuité totiž spadali přímo pod správu Vídně) v přípravě stavby pokračovat.
To "rozohnilo" Hraběte Šporka natolik, že začal urychleně s budováním Braunova betléma v Novém lese. Ten v roce 1717 zakoupil od Dvora Králové.
Co ale následovalo, bylo velmi zajímavým činem. Jezuité zadali svému sochaři zakázku na vytvoření sousoší sv. Františka Xaverského. Jeho pohled měl směřovat směrem na Kuks a kříž, který držel v levé ruce ruce, mířit na Nový les. Zároveň měl svou pravou rukou křtít "domorodce".
Nepřehlédnutelná byla i šerpa, na které je napsán počet lidí, které sv. František za svůj život pokřtil. Reakce Hraběte Šporka? Velký Křesťanský bojovník.
Při jedné návštěvě historiků jsem se od jednoho dozvěděl, že "prý" bylo toto velké sousoší součástí Braunova betléma a nemá nic společného s protiakcí na jezuity. Nevěřím. To by nedávalo žádný smysl, aby tento nadživotně veliký a zdatný bojovník, který byl navíc i nepřehlédnutelný z jezuitské rezidence, hleděl svým pohledem a dlouhým vytaseným mečem, připraveným k boji právě směrem na sídlo, které získali díky Ferdinandu II. v roce 1636 . A následně, po stížnostech později upraven a odstraněn...Pro naše příznivce připravil průvodce Ivo
Přádelna juty a lnu v Žirči.
V době, kdy nevyšel plán postavit železnici Praha-Liberec-Drážďany, přišli severočeští průmyslníci v čele s hrabětem Harrachem s myšlenkou tratě Liberec-Pardubice. Po obdržení povolení v červnu roku 1856 byla tato jednokolejná trať vybudována během čtyř let! Vzhledem k termínu neuvěřitelné!
Jako milovník starých fotografií se musím pochlubit jednou, kterou jsem obdržel jako dárek.
Můžete na ní vidět to, co už nikdy neuvidíte. Budovu železniční zastávky v Žirči. Ta se nacházela na 50,441 kilometru směrem od Pardubic. Na fotografii je vidět i podstatný fakt, že tu byla též další kolej. Konečně jsem pochopil poznámku z jedné z ročenek, kde byla zpráva o tom, že když se zdražovala juta, nakoupili ji továrníci obrovské množství.
"Vagony s jutou byly obsazeny všechny vedlejší koleje v okolí"... Juta je surovina, ze které se vyrábí koberce, koberečky, lana, vaky, sáčky, dekorace, pytlovina a pytle na potraviny (namátkou například vaky na přepravu kávy). Juta se vyznačuje tím, že má odolnost vůči mikroorganismům a dá se snadno obarvit a dokonce i šetrně prát.Pro naše příznivce zpracoval průvodce Ivo
Barokní kaple sv. Odilona (1656)
Po vlakové zastávce v Žirči si představíme další historickou fotografii. Je na ní krásně vidět, jak ten čas letí a také změna rázu krajiny.
Původní dřevěná stavba ze 14. století byla vypálena husity. Následná kaple z roku 1587 (opět dřevěná), byla za třicetileté války nejprve roku 1645 vydrancována vojsky generála Torstensona, aby byla o rok později při bitvě švédského vojska (velitel Witemberger) s císařským vojskem (velitel Montecuculi) úplně zničena.
Dnešní kapli postavili jezuité, kteří se v Žirči objevili k roku 1636. Kaple byla vysvěcena v roce 1656. Má zajímavý osmiboký sanktusník, krytý bání.
Na hřbitov se vchází ze severní strany, tedy od silnice vedoucí od vlakového nádraží do Žirče.
Pozemek je ohraničen zdí 40x50 metrů z hrubě opracovaných pískovců. Součástí je márnice. Na hřbitově samotném můžete objevit pět náhrobků, které jsou národní kulturní památkou.
Známý je náhrobek Johanna Brauna (zemřel 12. června 1795 ve věku 58 let). Bývalý správce panství se zasloužil o lepší postavení učitelů a dodržování pravidelné školní docházky. Získal za to od císaře Františka II. v roce 1792 zlatou záslužnou medaili.
Pokud se dostanete přímo do kaple, je tu pod podlahou pohřben místní truhlář, Jan Bedřich Steidtner s manželkou.
Kdo byl sv. Odilon? Narodil se v Auvergni roku 962 a zemřel v Souvigny 1048. Opat benediktinského kláštera v Cluny se věnoval prosazování mírového opatření „Boží mír“, pomáhal lidem v bídě. Zavedl tradici, kterou známe pod názvem "Dušičky".
Pro naše příznivce zpracoval průvodce Ivo